katuschik@monix.cz
Prvorozený kočí: Slovo surdus je nám blízké
Se zpěvákem skupiny Prvorozený kočí, Ladislavem Grohem, jsem se sešla v malém hostinci v malé vesničce Choteč – na místě pro skupinu typickém. Ladislav seděl naproti mně v lokále zahaleném do těžkého oblaku cigaretového dýmu. Byl oblečen do černého saka, trička s nápisem prvorozený kočí a černých kalhot. Ani jsem mu pořádně neviděla do očí, neboť měl nasazené, jako obvykle, své černé brýle...
Kdy jste poprvé zjistil, že ve vás vězí hudební nadání a
rozhodl se proto pro dráhu zpěváka?
Hudební nadání se u mě projevovalo již od dětství, ale.. pro dráhu zpěváka
jsem se ještě nerozhodl. Zatím se považuji za výborného hráče na mandolínu
a housle.
S tím tak trochu souvisí i druhá otázka- kdy jste se dali
dohromady s Pavlem?
S Pavlem jsme se dali dohromady v srpnu 1985 na chmelové brigádě, kdy
jsme spolu hráli v jednom týmu volejbal. Ovšem hudební začátky skupiny
Prvorozený kočí se datují až o 3 roky později, do roku 1988 možná 1987.
A jak jste vůbec přišli na název Prvorozený kočí?
Název jsme vymysleli několik hodin před naším první veřejným vystoupením,
ve vysokoškolském klubu Trója, a vznikl na základě jakéhosi brainstormingu
obou členů skupiny. Chtěli jsme vymyslet název, který by v sobě skrýval
jistou disharmonii, která by odrážela i náš zvláštní hudební styl. Obě
slova v názvu jsou trošku nesourodá. Je to takové trošku nečekané spojení.
A to vás někdo do studentského klubu Trója pozval, abyste
vystoupili?
Teď už si moc nevzpomínám, jestli nás tam někdo pozval, spíš jsme se tam
pozvali sami. Ale bylo to vystoupení, které pořádal náš kamarád Petr Bobysud
se svoji folkovou skupinou.
My jsme vystoupili jako předkapela.
Vím, že nezpíváte pouze vy s Pavlem, ale vystupuje s vámi
také sbor. Jaká je vaše nejhorší, nebo nejlepší zkušenost právě se sborem?
No,...Budu moci odpovědět jenom na druhou část otázky, protože my se sborem
máme jen ty nejlepší zkušenosti. Náš sbor jak hudebně, tak tanečně, pozvedává
naše vystoupení na úroveň, kterou jsme ani netušili, že naše vystoupení
mohou mít.
Kdo u vás skládá texty?
Texty, jak se každý může dozvědět na našich webových stránkách www.artgallery.cz/koci,
skládá převážně Pavel Kolašín a český lid. Jeden text zatím složil i Matýsek
Kolašín (syn Pavla Kolašína-pozn.red.)
A co chcete publiku vašimi texty sdělit?
Je to otázka, která by spíš měla směřovat na našeho dvorního textaře,
i když si uvědomuji, že některé texty, které jsme použili, byly od básníků
jako Karel Jaromír Erben nebo Petr Bezruč. Použité texty mají samozřejmě
různý význam, odrážejí naše pocity. Je to spíše taková lyrická tvorba.
Otázka je položena velmi obecně. Možná záleží skutečně na jednotlivých
písních. Snad by stálo za to, podrobněji rozebrat jednu z našich písní
- tak např.- jedna z našich nejpopulárnějších - Svině běží uličkou. Textem
této písně se snažíme přiblížit těžkou situaci svině, která je v takové
šokující a opět nečekané situaci, kdy skutečně překvapivě není pronásledována
řezníkem, nýbrž ševcem, který trhá její štětiny.
A co chcete říci např. písní Třetí kocour?
Třetí kocour je poměrně specifická píseň. Vlastně je to zhudebněná a básnicky
převyprávěná skutečná událost, ke které došlo. Snažíme se přiblížit poněkud
mystickou postavu třetího kocoura, který, jako démonický stín, se vyskytuje
v myslích některých nám blízkých osob, ale nakonec se i v té písni ukáže
šokující a krutá pravda, že tento kocour neexistuje.
Máte ve vašem repertoáru nejvíce oblíbenou píseň?
Nemám neoblíbenou píseň, osobně mi je velmi blízká jedna z našich nejstarších
písní, pardon- není to píseň, je to skladba, Metodologické problémy současného
ledu. A v poslední době považuji za velmi zdařilé písně jakými jsou např.:
Pavouk, a nebo ještě jedna z předposledního koncertu, bohužel, teď si
její jméno nemůžu nějak vybavit. Ale možná to byl právě ten Pavouk. Ten
se opravdu povedl…. A to byla píseň. (tozn.: ne skladba – pozn.red.)
Uvažujete o vydání dalšího cédéčka?
Cédéčkem se již nebudeme zdržovat, chceme vydat dévédéčko se zvukovou
stopou. Je již v přípravě. První demoverzi jsme již zhlédli, bude na ní
záznam loňského koncertu, ale ještě k němu přidáme několik videoklipů
a další obsah.
Jak často míváte koncerty?
Koncerty míváme poměrně často, možná častěji, než bychom si někteří přáli.
V poslední době vystupujeme každý rok.
A co na vaše vystupování říká vaše rodina?
Moje rodina dlouho těžce nesla tu odvrácenou tvář popularity, ale v poslední
době se na moje vystupování dívají jinak. Někteří členové rodiny už dokonce
sami vystupují a pokoušejí se navázat na uměleckou tradici, kterou jsem
v naší rodině takříkajíc založil.
Jedna vaše fanynka řekla, že vaše hudba se nedá zpívat falešně,
neboť falešná je již v originále. Co vy na to?
Myslím, že tady se jedná částečně o nepochopení nového stylu, který jsme
vytvořili – a sice absurdní hudby. Tento nový styl je charakteristický
naprostou nesvázaností tradičními hudebními postupy. Nechceme se nechat
omezovat žádnými stupnicemi, tóninami, rytmy, v podstatě ani notami. I
když byl vytvořen jeden pokus vydat naše texty s notovým záznamem opatřeným
i akordy ve zpěvníčku. Tato snaha je ovšem předem odsouzena k zániku,
protože typickým rysem naší hudby je skutečná volnost zvukového projevu.
Více o našem stylu si můžete přečíst na stránkách www.artgallery.cz/koci
. Možná bych teď jen tak naznačil, že je to v podstatě odvozené od latinského
slova surdus, což znamená hluchý.
Říká se, že uvažujete, již poněkolikáté, o rozpadu skupiny
a o ukončení vaší hudební kariéry. Co je na tom pravdy?
Těžko to formulovat, jakože bychom uvažovali o ukončení naší činnost.
Naše skupina se fakticky rozpadá a ukončuje svoji činnost každý rok. A
vždy, tak jako pták Fénix, vstane z popela a k překvapení nejen našich
fanoušků, ale i k překvapení našemu vlastnímu vystupujeme znovu a znovu
se stále novými a lepšími věcmi a s novými překvapeními pro naše fanoušky.
Moc vám děkuji za rozhovor a doufám, že se budete rozpadat
ještě hodně dlouho.
Já děkuji také za rozhovor, ale doufám, že se co nevidět rozpadneme už
navěky.